Je úterý ráno a nás čeká už “jen” 40 km v sedle silničních kol a cesta domů. Zoncolan a Duron mé nohy, ruce i hlavu vyčerpaly natolik, že bych raději počkala na zbytek party na trávníku před chatkou a užívala si Itálii v leže. Sice už mě pustila otravná rýma, kterou jsem si s sebou přivezla, ale sotva šoupu nohama…
Sbírám zbytek cyklomotivace a všichni vyrážíme na Passo Rest a zpět. Cesta vede z Preone do Socchieve, kousek po hlavní silnici SS52 a odbočkou na Priuso. Auta tu nejezdí, a tak je tahle cesta zase jen naše. Při silnici je další kemp, který zatím zeje prázdnotou a potkáváme jen pár Italů, kteří si tu obdělávají svá políčka. Po krátkém rovném úseku se silnice začíná kroutit a stoupat na “brdeček,” který je jen předehrou před naším dnešním cílem. Kolem silnice pozoruju kilometrovníky a těším se, až uvidím číslo 14. To bude jasným signálem, že výškový cíl je na blízku, otočím kolo o 180° a všechny ty serpentiny si užiju při sjezdu.
![](https://bh.a1.esports.cz/wp-content/uploads/2020/02/Bikeheart_řeka-1024x576.jpg)
Na 3. kilometru se tahle předehra láme, a co jsme si vyjeli, to si zase sjedeme na most přes šiiiiroookouuu téměř vyschlou řeku, kde začíná to delší stoupání. Beze slova rychlostí chůze míjím fotící spolujezdce a jedu si na vrchol. Ještě že mám v kapse svou poslední wafličku, kterou si nahoře pěkně vychutnám! Cesta je to krásná a se spoustou nádherných výhledů, jen kdyby to tak nebolelo. Už jsem v půlce kopce a dojíždí… ach, tak předjíždí mě Honza s Mírou. Honza letí jako blázen, já s Mírou projíždím kolem 14. kilometrovníku a? Nic. Silnice stoupá dál, my se hecujem až jsme konečně tu. My 3 a prachobyčejná cedule. Nalepím na ni aspoň samolepku Bikeheart, ať je jasné, že jsem tu byla. Než přijedou ostatní, pověnuju se vrcholové wafli, obleču se do všeho, co mám po kapsách a VZHŮRU DOLŮ!
![](https://bh.a1.esports.cz/wp-content/uploads/2020/02/Bikeheart_Passo_Rest-1024x576.jpg)
Sjíždět tyhle kopce jako první má své kouzlo. Pod kopcem čekám na ostatní 5, 10, 15, 20… 30 minut. Signál žádný, tak nezbývá, než čekat dál. Konečně přijíždí Ivanka s Kolčavou a hlásí 2 defekty. To je holt součást cyklistiky. Celá banda se vracíme k našemu dočasnému domovu, rozloučíme se se signorou správcovou a odjezd do ČR.
Celá akce se mimořádně povedla. Honza je skvělý řidič i plánovač tras, počasí se vydařilo a Italové nás nakazili svým optimismem, vřelostí a pohodou. Nezbývá, než vám na závěr sepsat pár užitečných informací, než se sem za silniční cyklistikou také vydáte:
- Vezměte si s sebou vždy náhradní duše i lepení. Měli jsme celkem 4 defekty za 4 dny ježdění na 7 lidí.
- Jezděte alespoň ve dvojicích. Dost často jsme se dostali mimo signál, tak je lepší mít s sebou parťáka, kdyby se cokoliv přihodilo.
- Při sjezdech brzděte s rozmyslem. Několikakilometrové sjezdy dostanou vaše ráfky do varu. Nechte je občas vychladnout, ať vám nebouchne duše i s pláštěm.
- V tunelech blikejte. Některé tunely jsou naprosto bez osvětlení a řidiči nemají šanci cyklistu bez blikačky + dalších reflexních prvků vidět.
Mapa a výškový profil trasy: